Mnemotechnika.

Pokud trenér žádá od žáků téměř neomezenou všestrannost, žádá tím mimo dovedností i obrovské znalosti ze všech oborů. Tyto znalosti samy o sobě by nebyly nijak

ohromující, kdyby nebyly prosyceny kvantem konkrétních informací. Jen malé procento informací dokážeme u kontextů uchovat a k tomu ještě během času sílí jejich „sublimace“ z našeho mozku. Jsou prostě v neuronech překrývány informacemi novými, mizí, a pokud nemají v synopsích vazby (třeba i umělé, mimořádné), mizí zcela. Tyto vazby umělé se dají neustále tvořit velmi snadno, známe-li k tomu šablonu.

Stále se pochopitelně bavíme o schopnostech velmi omezených, která se týká lidí normálních. Savanti (definují se jako učení idioti) dokáží disponovat s kvantem údajů, které nejen že normální člověk nemůže absorbovat, ale neznalý problematiky ani neuvěří, že lidský mozek při nějaké chorobné indisposici může něco podobného dokázat. Jeden z nejproslulejších savantů Kim Peek čte pravým okem pravou stránku knihy, levým levou a pomatuje si asi 98% textu. Jeho mozek je však chorobný, nemá vyvinutý corpus callosum, tedy schází propojení hemisfér a tato mimořádná schopnost je neutralizovaná naprostou neschopností v praktickém životě (např. vyčištění zubů v 50 letech věku je úkol mimo jeho možnosti). Dalším savantem velmi známým byl Albert Einstein; o něm lze se dočíst dost informací. Budiž poznamenáno alespoň to, že začal mluvit v 5 letech a oba jeho synové skončili jako nevyléčitelní pacienti na psychiatrii. Dále tedy uvažujme, že se bavíme o normálních schopnostech normálních, avšak inteligentních a svéprávných lidí. I oficielně normální člověk (nikoliv tedy savant), může být částečně uchýlený ke zvýšené schopnosti zapamatování si pojmů, nejčastěji čísel nebo jazyků. Trenér může udat episodu ze své vojenské služby, kdy se v kasárnách po noční službě sprchoval a byl napadený vojákem z povolání otázkou, zda má k tomu povolení. Odvětil že jde o denní rozkaz číslo …. ze dne …… Vše bylo v pořádku až do stejné hodiny dalšího dne, kdy se ozýval kvikot ze sprch a onen „lampasák“ táhl za ruku nahého mokrého kolegu po schodech k veliteli útvaru s řevem „vy mně tady budete lhát do očí a ještě dělat jako že o ničem nevíte. Ten chudák člověk si pamatoval letmo vymyšlená čísla a datum, ale nevšimnul se, že „delikvent“ je dalšího dne o hlavu nižší, zrzavý, s až gigantickým mužským vybavením a zná len zhovárať po slovensky.

Člověk potřebuje mít vazbu informace s určitou představou, pokud možno vizuální. Jinak „nomen nudum“ (holé jméno) si těžko pamatuje. Vezměme nejjednodušší příklad, ke kterému máme dost soudnosti abychom ho nemuseli zkoušet. Dostaneme výčet dvaceti mužů z náhodného seznamu. Pak přijde 20 skutečných mužů, kteří se představí a řeknou několik málo informací o sobě. Je zřejmé, že vizuální vazba a zážitek způsobí, že po určité době budeme schopni si vybavit některá jména, nebudou to ale jména ze seznamu. I vizáž určitého člověka si lépe pamatujeme u toho, kdo nám připomíná někoho jiného, koho už známe. Aniž bychom si to uvědomovali, vytváříme si mnemotechnické pomůcky stále. Kdybychom se např. zeptali, kdo umí vyjmenovat názvy 7 čaker v sanskritu, dlouho bychom se snažili sehnat odpověď. Pokud bychom se ale zeptali na tzv. hadí sílu, vycházející z první čakry, mnoho respondentů by správně odpovědělo pojem kundaliní. Přiznejme, jestli to není snad tím, že každý má v okolí někoho neoblíbeného a líného. U orientálních jmen vlastních téměř vždy jméno něco znamená. Při představování se tedy běžně ptají co je to v překladu a obdivují často odpověď že jméno nic neznamená (Šebesta, Bernášek). Potřebují si tedy vytvořit pro pamatování pomůcku. Toto pojednání by nám ale mělo pomoct k tomu, abychom si tyto pomůcky dokázali vytvářet úmyslně.

Mnemotechnika je obor (nikoliv vědní), který nám pomáhá vytvářet si pomůcky k zapamatování. Pomůcek máme tolik, kolik jich v našem mozku nosíme. Např. každý Čech si bez problémů zapamatuje jméno „Slavík“. Buď zná někoho tohoto jména nebo ví alespoň že jde o ptáka (byť by ho nepoznal). Pokud by se mu ale někdo představil jako Nachtigal a dotyčný by neměl znalosti němčiny (u mladých populací dnes běžné a snad už i normální), dokáže toto jméno už během krátkého rozhovoru zapomenout (die Nachtigall = slavík). Toto je právě důvod, proč se nikdy neuchytilo esperanto ani podobné pokusy o umělý snadný jazyk. Jeho autor, sám tak trochu mimo realitu, si neuvědomil, že ne všichni jsou jako on jazykově nadaní. V podstatě v esperanto stačí pojem jedenkrát slyšet, uvědomit si ze kterého je jazyka, a napasovat na něj snadnou gramatiku. Pak několik málo dnů procvičování a lze tento jazyk užívat v praxi. Má to ale jednu podmínku, že těch minimálně pět jazyků musíme znát, abychom věděli, ze kterého a s jakým významem bylo slovo vzato. Pokud tomu ale tak není, je esperanto dřina jako každý jiný jazyk a ovládáme-li jazyků alespoň jmenovaných pět, je dobré čas vynaložit jinde a neučit se esperanto. Oficielně ovládá na světě esperanto odhadem sto tisíc až dva miliony osob. Spíše se ale mezi šesti miliardami osob setkáme s těmi, kteří ho ani nepoznají (považují za španělštinu, portugalštinu, italštinu – dokonce latinu). Trenér sám ztratil mnoho času právě podobnými nesmysly (esperanto, těsnopis); byla jiná doba a nebyl kdo by mu hloupost jeho počínání odkryl. Rovněž procvičování si paměti učením se Goethe-ova Fausta v češtině nazpaměť (18 hodin) nebyl dobrý nápad, protože vynaložený čas mu jednou může chybět.

Kolik pojmů ovládáme, tolik záchytných bodů máme pro pamatování si pojmů nových. Avšak četnost těchto pomůcek slábne příchodem do světa čísel. Snad každý z evropské kultury si alespoň pamatuje tzv. šťastné číslo (7) a nešťastné číslo (13). Je ale dobré přiřadit si ke každému alespoň dvojmístnému číslu (11-99) nějaký atribut. Ten si musí každý vytvořit sám ze svých poznatků, ale budiž zde nápověda „společných jmenovatelů“.

12 = tucet, 18 = umělá plnoletost, 21 = skutečná plnoletost, 24 = hodin má den, 25 = čtvrtina celku, 30 = věk kdy se člověk stává starým, 33 = třetina celku, též tzv. Kristova léta, 37 = tělesná teplota, 38 = horečka, 39 = válka (počátek 2. světové), 40 = sorok (jediná číslovku „neslovanského“ znění v ruštině), 45 = konec války (2. svět.), 50 „fifty – fifty), 51 = nadpoloviční většina, 53 = měna (1953 bankovní měna), atd.

Předvádět show odříkáváním první tisícovky desetinných čísel Ludolfova čísla z hlavy je jistě zajímavé a ne zase tak těžké jak se zdá, ovšem je třeba rozlišovat čísla, která máme mít na papíře a která v hlavě. Bez problému si lze pamatovat např. čísla telefonní, SPZ apod. Někdy není ani třeba brát za pomůcku šifrování. Např. ve velkém návalu kde nebylo možné něco psát, dostal trenér v Bucuresti odpověď (v rumunštině) odjezd 16,32 z koleje 7. Pomůckou je: 4 končetiny na druhou = 16, k tomu dvojnásobek, a odjezd ze šťastného čísla. Ne že by se nedal čas zaokrouhlit, ale bylo nutno si informaci ověřit v jízdním, řádu. Často ale musíme vzít v potaz šifrování. To má jedinou nevýhodu, že se tyto informace z mozku téměř nedají do smrti del(etovat). Rozhodně není dobré nosit v hlavě např. telefonní číslo do zájmového kroužku v Pionýrském domě v Brně v r. 1967. (Tehdy 56325 už očividně neplatí.)

Abychom mohli užívat šifrování (lze-li to tak honosně nazvat), musíme mít šifrovací tabulku. Má však jen 10 řádků a slova si vybíráme sami. Podstata je ta, že ke každému číslu jednou pro celý život přiřadíme nějakou souhlásku. Samohlásky jsou pak nevázané a slouží k tomu, abychom si vytvořili pomocné slovo nebo větu. (Určitou dobu také Izraelci neužívali k zápisu samohlásky. Lze tedy těžko říct, jestli Bůh = jhv byl Jahve nebo Jehova.) Které souhlásky si kdo ke kterému číslu přiřadí, je osobní věc. Je však dobré četnost možností zvýšit tím že se k některému číslu přiřadí dvě (např. znělá – neznělá). Trenér zde uvádí jeho tabulku jen jako příklad.

1 = t d Psací malé „t“ připomíná jedničku. K tomu párová v znělá – neznělá,

2 = n Má dva obloučky.

3 = m Má tři obloučky.

4 = r Malé psací „r“ připomíná čtyřku.

5 = S  Může se omylem zaměnit.

6 = b Kvůli smyčce. Pak znělá – neznělá.

7 = f Psací „f“ je přetrhnuté čarou jako v češtině psací sedmička.

8 = H Dvě stejná políčka nad sebou.

9 = k  Bez opodstatnění.

0 = Z L „Z“ je posledním v řadě písmen, nula v řadě čísel. „L“ prostě zbylo.

Nyní se můžeme naučit zpaměti např. kalendář a to pro celý zbývající život. Vyjdeme z nějakého nejjednoduššího měsíce, např. Duben 2013. Prvního je v pondělí. To znamená že sedmého je v neděli. Když se zeptáme na desátého, prostě smažeme celou „sadu sedmiček“ (bulharsky týden = sedmica) a zbude počet tři. Tedy na pondělí, úterý, středa. Desátého je tedy ve středu. Obdobně ptáme-li se na třicátého, smažeme tolik „sad sedmiček“ kolik lze, tedy celkem 28 dnů. Zbývají dva dny, tedy 30. 4. 2013 bude úterý.

Ne každý měsíc ale začíná pondělím. Např. Leden 2013 začíná úterkem. Musíme tedy dopočítat jedničku. Chceme zde vědět který den připadne např. na 17 leden, pak počítáme: 1 + 17 = 18. 18 mínus dva celé týdny, tedy mínus 14 = 4. Tedy 17.1.2013 je čtvrtek.

Abychom věděli které číslo přiřadit ke kterému měsíci, pak číslovku zašifrujeme do souhlásky a tu zabudujeme do slova, které se nám osobně k danému měsíci vnucuje. Tedy podle výše uvedené tabulky potřebuje leden doplnit jedničku, únor čtyřku, březen také čtyřku. Jako příklad můžeme tedy k lednu přiřadit atribut (začínající na t nebo d) tedy např. Tatry (lyžování). Únor pak by měl atribut začínající na „R“ (= číslo 4). Např. narozeniny má jistý Radek. Opět tedy příklad: 10.2.2013 (R)adek = 4 + 10 = 14 mínus 14 = 0 = neděle.

Při krátkém cvičení lze se naučit spolehlivě tento kalendář s použitím ve větší rychlosti, než ho ostatní dokáží odněkud tasit či vyvolat. Avšak jde jen o základ. Další rok pak bude vyžadovat další korekce a ty svoje atributy. Rozepisování by však zde bylo příliš zdlouhavé.

Dále budiž zde uvedeny příklady naprosto jakýchkoliv mnemotechnik, které trenér po celý život užívá. Jde o příklady z desetitisíců, těžko říct jestli ne statisíců, takže pochopitelně budí zdání chaosu.

* V Excelu se otáčí vložený obraz o 90 stupňů. Vlevo jde o -90, vpravo 90.

Komunisté symbolizují zlo a zároveň levici. Tedy doleva jde o mínus 90 stupňů.

* Mnoho lidí si plete konvexní a konkávní.

Kávu lze nalít do konkávní plochy. Na plochu konvexní (koule) ji nalít nelze.

* Carcharodon carcharias (žralok lidožravý) má v polovině česti 13 a 12 zubů.

Mnemotechnicky má 13 ve spodní „kvůli stabilitě“. 12 je pak v horní.

* One bilion je bilion (Británie); miliarda (U.S.A.)

Mnemotechnicky ti nám bližší jsou normálnější s našim chápáním, tedy billion je billion.

* Apicalis – Proximalis – Basalis – Distalis. Užije-li se jeden pojem, musím mít párový.

Mnemotechnicky patří k sobě „A“ – „B“. Tedy je-li apikální, je druhý konec basální.

* Doby ledové: Günz – Donau – Würm – Mindell – Riss – jak jdou po sobě.

Donau – Günz – Mindell – Riss – Würm – tedy podle abecedy. (Obdobně evangelia.)

* Německy „strach“. Kdo má strach, cítí se malým. Jedna z nejmenším měrných

jednotek je Angström. Vše negativní je ženské, tedy die Angst.

* Německy „ještěrka“. Ta opisuje vlnovku podél pomyslné rovné osy na písku.

Osa = die Achse. Ještěrka = die Echse.

* Latinsky Strakapoud velký = Dendrocopus major. Dendron = starořecky strom.

Kope do něj a nemůže sundat „čepičku“ stejně jako voják z povolání (major).

* Latinsky Křeček zlatý = Mesocricetus auratus. Míč „krikeťák“ má název podle

křečka (nacpané torby). Pochází z blasti Mezopotámie (Sýrie). Aurum = zlato.

Trenér je biolog - systematik. To znamená že po celý život se zabývá určováním živočichů, rostlin a fosilií. Jde o tisíce a tisíce druhů, které nesou ještě větší množství determinačních znaků. Mnohdy se vrací k některé skupině i po desetiletích. Neumí si představit, že by neměl vytvořené tyto mnemotechnické pomůcky. Zpočátku se mohou zdát tvorby těchto asociací jako samoúčelné, kdy berou více času než dají užitku. To zpočátku asi bude pravda. Zvláště u našich mladých, kteří nemají zkušenosti, praxi, a kteří z asi 6 tisíc jazyků světa ovládají většinou jen češtinu a angličtinu; nemají dost informací na které mohou navazovat. Později však dokáží si vytvářet mnemotechnické vazby v reálném čase. Trenér se jako student setkal ve škole s neznámým suplujícím přednášejícím. Šlo o člověka mírně podprůměrné inteligence. Přinesl hromadu jízdních řádů. Šlo o vzorky několika desetiletí. Mohli jsme se tedy přesvědčit o správnosti jeho odpovědí. Byl schopen odříkat příjezdy vlaků, přestupy a návaznosti a to u spojů před např. deseti lety – na celém území Československa. Rovněž dokázal vypočítat dny v týdnu na data v rozsahu asi jednoho století. Nezdálo se, že by šlo o savanta nebo byť jen autistu. Lidský mozek tedy dokáže podávat až neskutečné výkony. Vždy však je třeba nejdříve vyhodnotit, co patří do mozku a co do hard-disku.